Žebříčkový turnaj v „onlajnu“
Vyrazili jsme s minutovým zpožděním z Hlavního nádraží. V rámci zvyšování dávky adrenalinu to Martin s Davidem dali na čas. Chápu to, také nikam dobrovolně včas nechodím. Tentokrát jsem se ale bál, že by se mohly dveře zavřít a asi bych vlak nedokázal chytit, jako to dokázal Maxipes Fík. Ten ale stejně chytil jen nárazník.
Ještě nikdy jsem nejel Pendolinem, tak jsem byl zvědav, jestli je to opravdu tak dobré. Kdyby nám Zdeněk neobjednal lístky v protisměru, možná by to opravdu má očekávání naplnilo. Přes palubní portál jsme vyzkoušeli, jak funguje občerstvení. A opravdu. Za chvíli tu byla paní (možná slečna, nevím) a přinesla objednávku, aby cesta naší dospělé části výpravy lépe ubíhala. Ještě časem objednávku zopakujeme, abychom nekulhali. Kluci byli samozřejmě také zvědaví, takže se za chvíli Matěj s Petrem dělili o tortillu.
Je právě 18:31, palubní info ukazuje rychlost 160km/hod a podle mapy jsme právě minuli Litovel. Cesta je tedy mnohem pohodlnější než autem. Koleje nedrncají, nesjíždíme neustále do jednoho pruhu a nemusíme sledovat, kdy nám do našeho pruhu vjede nějaký kamion s nutnou potřebou někoho předjet.
Do Havířova máme dorazit v 20:01. Je tedy avizováno zpoždění 1 minuta, takže je vše vlastně v pořádku. Pak se kousek projdeme směrem do hotelu a následovat zřejmě bude předturnajová porada s výhledem na co nejlepší výsledky. Ty mám v plánu přinášet také co nejdříve po dohraných zápasech.
Ještě jsem zapomněl popsat účastníky naší výpravy. Z hráčů jede bojovat David Průša, Matěj Fausek a Petr Marat, z dospělých jede střediskový Tomáš Vrňák, náš Jindra Panský, Martin Průša a já (Jirka Fausek).
Dobré ráno. Máme tu los. A to, co se týká nás je následující:
Skupina A: Martinko J., Fausek, Šefr
Skupina B: Buben, Kortus, Marat
Skupina H: Průša, Bárta, Frejvolt.
Pořadí zápasů je 1-3, 1-2 a 2-3.
Začínáme v 9:00, tak držte palce !!!
Buben – Marat
3:0 (5,6,3)
Průša – Frejvolt
2:3 (-6,6,-8,6,-10)
Fausek – Martinko J.
0:3 (-7, -3, -4)
Průša – Bárta
2:3 (-7,4,8,-7,-10)
Fausek – Šefr
0:3 (-6,-10,-7)
Marat – Kortus
1:3 (9,-10,-12,-8)
Takže nikdo z kluků nepostoupil a teď už čekáme jen na los pavouka o 17 až 24 místo. Doufám, že neodjedeme s nulou 🙁
Průša – Marat
3:0 (5,4,5)
Fausek – Plachta
1:3 (9,-4,-6,-4)
Průša – Koubek (17.-20.)
3:1 (4,2,-9,11)
Marat – Hýbl (21.-24.)
3:2 (2,-5,-7,5,7)
Fausek – Nedbálek (21.-24.)
3:2 (8,-10,2,-8,11)
Průša – Vašíček (o 17.)
1:3
Fausek – Marat (o 21.)
2:3
a body už nevím, nastal totiž úprk na vlak 🙂
Byl to úprk doslova. Zjistili jsme, že můžeme vzhledem k našim výkonům jet už o dvě hodiny dřív. Vlak měl jet už za zhruba dvacet minut a tak jsme museli hodně rychle vyřešit rozhodčí za Matěje a Davida. Naštěstí jsme se dohodli s Honzou Vašíčkem z Břeclavi a Danem Bártou z Havlíčkova Dvoru. Díky oběma klukům za pomoc. Hodně nám také pomohla Danova mamka, která se sama nabídla, že nám hodí kluky s taškami na nádraží. To už byl Martin na cestě, aby stihl vyměnit lístky a Jindra s Tomášem právě vyráželi. Matěj měl poslední střídání, takže vyrazil a ještě stihl paní Bártovou, která již odjížděla směr nádraží. Já jsem se rozloučil s pár lidmi, kteří stáli okolo a vyběhl jsem jako poslední z výpravy směr nádraží. Tašku s věcmi jsem dal na starost Petrovi, který se vezl autem. Bylo asi deset minut do odjezdu vlaku.
Všichni jsme se sešli na nástupišti, kde již čekal vlak RegioJet a sympatická stewardka nás popoháněla k nástupu. To bylo minutu do odjezdu. V tu chvíli jsem ale zjistil, že nevidím svou tašku a Petrovi došlo, že asi zůstala v kufru auta paní Bártové. Nezbylo nic jiného než zbytek výpravy nechat nastoupit a zůstat v Havířově. Prima pocit 🙁
Vlak odjížděl a já odcházel zpět do herny pro svou tašku a přemýšlel, co budu dělat dvě hodiny do odjezdu dalšího RegioJetu.
Před nádražím jsem ale potkal paní Bártovou, která sama zjistila, že kluci nevzali všechno a tašku mi nesla. Ani nevím, jestli jsem ji vůbec poděkoval (budu to muset napravit příště) a pelášil jsem za místními taxikáři, abych zjistil, jestli dokáží vlak v Ostravě dojet.
Nakonec jsem měl na nádraží v Ostravě Svinov ještě pětiminutovou rezervu. Při nastupování stewardka nevěřila svým očím, když mě opět uviděla. Převlékl jsem se do čistého a hlavně suchého trička a připojil se k ostatním.
Zbylá cesta již byla celkem v pohodě, u karet a občerstvení celkem dobře utekla.
Nechci celou akci nijak zvlášť hodnotit. Myslím si, že výsledky hovoří sami za sebe a kluci by si měli uvědomit, co vlastně chtějí.